XIV. Český Honza.

O sukovici zřím jej opírati

to buchtami tak vypasené tělo.

Čepice furiantsky mu sedla v čelo –

tak Honza zvolna v podsvětí se klátí.

„Hej, převízt!“ – Charon chladně: „Zde se platí.“

A na Honzu zří jaksi neveselo.

Honza si myslí: „To by se mi chtělo.“

Pak nahlas dí: „Tak ovšem má se státi.“

V tom klopýtne a řve: „Pantáto, pomoz,

já upadnu.“ A Charon: „Nečiň hlomoz!“

A podává mu ruku – dobrá duše.

A Honza chytne ji a tak jím trhne,

až na břeh sletí. Pak sám v loď se vrhne.

„Teď ty mně zaplať, sic tě nechám v suše!“