XIV. Co chceme.

My chceme s každým v svatém žíti míru,

jen každý, co nám svato je, ať nechá,

za vlastním pluhem ať jen každý spěchá,

v své hrudi měj si, jakou sám chceš, víru.

Chcem právo v životě – ne na papíru,

kde naše drahá řeč zní sladkodechá,

a píď nedáme z lánů otce Čecha,

v boj za ni obrníme pěsť i lyru.

Chcem jako lidé žít – ne v boji stálém

své síly věčně namáhané mrhat,

jen v práci Sisyfově zřít svou slávu;

chcem v stínu jít – ne věčným pouště palem,

chcem, kde jsme sázeli, též plody trhat

a klidně, vnuk že jist, v hrob sklonit hlavu.