XIV.) O Bože! já sem tvůj vlastní,

O Bože! já sem tvůj vlastní,

Stvořils mne, bych byl tvůj,

K tvé službě, k tvému uctění

Uložils život můj.

Dals mně ducha rozumného,

Bych poznal skutky tvé,

A s ními všemohoucýho

Vděčně chválil tebe.

Cokoli okolo mne jest,

Všecko oznamuje

Tvou moc, a tobě vzdává čest,

Mne k tvé cti vzbuzuje.

Já to nemám pocýtnouti?

Nemám tě velebyt?

Tebe budu vyznávati,

Bože, tebe chválit.

Dejž, bych v tom mém předsevzetí

Vždy věrným setrval.

Srdce, usta, živobýtí

K tvé cti posvěcoval.

Kdo tvůj zákon zachovává,

Ten tebe ctí hodně,

Kdo těžkost nevyhledává

Jej vyplnit věrně.

Dobrá sou tvá přikázaní,

Plodí spokojenost,

Blahoslaven, kdo je plní,

Zakusý v nich radost.

Onť ví, žes mu přívětivý,

Nermoutí ho bída;

V těžkostech jest trpělivý,

Jen na tebe zhledá.

Ty mu otcovský pomaháš,

Sýlýš těla křechkost;

Ach! mně pomoz, mou slabost znáš,

Mou splním povinost.

Pak mne jistě nezavrhneš

Po časném putování;

Skrze Krysta dopomůžeš

Přijíti k spasení.