XIV. Hořký pláč a trpké usmívání,

By Jaroslav Martinec

Hořký pláč a trpké usmívání,

k tomu trochu v tváři kyselosti,

toť jsi, brachu, ne jak Bůh Tě stvořil,

ale oběť panské zdvořilosti.

Což když vidím, oko Tvé že září,

skorem myslím, že jsi z pola svatý!

Jak bys nebyl? Dali Tobě stužku,

na té stužce visel křížek zlatý.