XIV. Já trpěla jsem – věnec trnitý

Já trpěla jsem – věnec trnitý

mi za večera na mé čelo dali,

a ke kříži mne, bídnou, připoutali –

byl na něm nápis v dřevu vyrytý.

Ten kříž jsem nesla, nikde záštity

jsem nenalezla, jen mne bičovali –

když ret můj žíznil, žluče namíchali,

jí naplnili kalich dopitý.

Tak šla jsem žitím, nesla tíhu kříže,

a na svém čele z trní korunu.

Čím déle šla jsem, k cíli byla blíže,

tím míň mne píchal trn, teď skráň mou laská,

kříž netíží, květ vykvet' na trnu,

a v dřevu nápis vyrytý je: Láska.