XIV. Jak větérek na mráčku zlatém

Jak větérek na mráčku zlatém

má touha k tobě letí;

polib má ústa vyprahlá –

jeť srdce ve zajetí.

Zde v zástavu vem skvostné písně,

toť srdce mého květy;

má duše láskou rozžata –

objímá v Tobě světy.

O slávy věnec nepožádám –

jen otrok čelo sklání;

mne nad bohy již povzneslo

Tvé něžné milování.