XIV. Jeřáb nad hrobem.

Kolem mého rodiště

jako plamenné bojiště,

jak čerstvě zasazené rány

chvějí se jeřáby.

Jednoho z nich les nevábí,

odešel odtud, běsem štvaný,

jak vichřice hrozivá strhla by

kus červeného hedvábí

a přes hory lesy nesla by

jej ukázati tobě,

jak plane, svítí! Na Olšany

vnik’ jeřáb. Stojí na tvém hrobě.