XIV. Jiná.

Z jara krásná panna květla

V osmnáctém roce,

A věneček si upletla

Z kvítí a ovoce;

Z kvítí něžné nevinnosti

Pro ženicha svého,

A z ovoce drahé ctnosti

K veselosti jeho.

K hodům svatebním rodiče

Zove dceř spanilá,

Otci svému a matičce

Ruce, nohy líbá;

Požehnání od nich žádá

K sňatku přešťastnému,

Panenství za věno dává

Ženichovi ctnému.

V bílé roucho strojí nyní

Nevěstu družičky,

A do věnce z rozmarýny

Rovnají růžičky.

Fialinka víry v čele,

Lupínek naděje

A růžička lásky vřelé

Ňadra její kryje.

Mládenci jí stelou v spěchu

Vonné zlato v cestu,

A družičky v plném květu

Provází nevěstu.

Nesou z domu ji k hřbitovu

Na marách pod věncem,

A s nebeským v klidném hrobu

Ji spojí snoubencem.

Nevěstiní rodičové

Za obsluhy vděčné

Clí vám, panny, panicové!

Díky své srdečné.

Sňatek dcery své oslaví

Dnešní den posvátný,

Na památku jí postaví

Na hrob křížek vzácný.

Veselost však světit budem,

Soudu blesk až svitne,

Moci smrti zcela zbudem,

Nevěsta procitne,

Velerychlé v zorné záři

Bude se snášeti,

V divokrásné Boží tváři

Na věky zhlížeti.