XIV. Kam, Pane, jdou ty vzdechy,

Kam, Pane, jdou ty vzdechy,

jež z ňader nám se derou,

bez klidu, bez útěchy

v noc splynou temnou, šerou?

Kam, Pane, jdou ty city,

kterými srdce stůně,

novými zítra smyty

a vše do věčna tůně!

Kam, Pane, jdou ta přání,

ty dumy, stesky, touhy,

ty vzlety, odříkání,

kam? – Chaos kolem pouhý.

A přece vším tím žijem’,

i z toho všeho klamu

zas nový život pijem’

a tkáme jeho dramu.