XIV. Kam, teskná duše, zbloudila’s?

Kam, teskná duše, zbloudila’s?

Nad městem zbled’ již noční stín.

– Zvábil mne z komnat luny jas,

Zhalil mne v závoj nevěstin...

Tož mně, má duše, odpověz,

Proč je tak náhle něm tvůj ret?

– Shlédla jsem cestou smrt svou dnes –

Každý je zaklet, kdo ji shléd’...

Hlas tvůj, má duše, zdá se chvět!

Proč klopíš k zemi oči mdlé?

– Shlédla jsem v tůní zrcadle

Mrtvé své vlasy zešedlé...