XIV Kdyby ses mne zeptal: „Jaké jsou mé zraky?“

Kdyby ses mne zeptal: „Jaké jsou mé zraky?“

řekla bych Ti: Nevím, temnem noci svítí

na mou cestu stmělou, prozařují mraky

do mé snivé duše, na mé celé žití!

Kdyby ses mne zeptal: „Proč tam nad oblaky

dívají se dolů hvězdy jako kvítí?“

řekla bych Ti jenom: Tvoje duše taky

dlí tam mezi květy, hvězdami se třpytí.

Kdyby ses mne zeptal „Proč ty písně zvučí?“

řekla bych Ti: Drahý, to tak moře hučí,

a v těch vodách zpívá sladká píseň Tvoje.

A tam na západě, kde jak skvělý rubín

rudé slunce klesá do vod mořských hlubin,

hoří moje láska, žhavé srdce moje!