XIV. Když touha v písni vane k ní,

Když touha v písni vane k ní,

Co tichý lásky dech:

Tu ona v slastech nyvě sní

A sílá vstříc mi vzdech;

Však když mé písně utichnou,

Tu rtem jí hraje smích;

A její sladká ňadra dchnou

Mou píseň z hlubin svých.

Já slúchám této země ozvěně

Svých vřelých citův všech,

A v slasti ve mně vzkouzlené

Umírá touhy vzdech!

A když v čarovném souznění

Zpěv její doznívá:

Tu k novému se vznícení

Má píseň rozchvívá.