XIV. Kýž se oslaví to dávné jméno

Kýž se oslaví to dávné jméno

A se skví čím dále vždycky více,

V chrámě národnosti jasná svíce,

A jest doma i v cizině ctěno!

Kdykoliv jest ústy vysloveno,

Každé láskou ať zahoří líce;

Ať jest národní to pokladnice,

V níž se chová drahé naše věno.

Pro to jmeno těla, duše síly

Přinášejme rádi k oběti,

Též i krev, co probíhá nám žíly.

Ono budiž mocné naše heslo,

Páska k bratrskému objetí,

V boji korouhev a v bouři veslo! –