XIV. Naše láska každým jarem

Naše láska každým jarem

zaleskne se v květu starém.

Jak hloh bílý lístky žene,

proutím pučí od kořene.

Vůni dýchá, květy roní,

nad žití se rokli kloní.

Stín tam hází vlahý, rosný,

duše má tam chodí pro sny.

A mých písní slavík šerý

nápěv si tam skládá sterý.

Celou noc tam jásá, tluče:

Drahá, pojď mi do náruče!