XIV. Nedivte se, že váš starý děd

Nedivte se, že váš starý děd

Nynější nechválí čas,

A že mrzutě zní jeho hlas:

„Ach můj Bože! za mých mladých let

Byl docela jiný, lepší svět;

Nyní žije pokolení hadí.“

Hle! tak stále hanu zvoní.

Nedivte se, lidé mladí!

Až vám stáří hlavu skloní,

Budou stejně vaše hlasy

Na zkažené, špatné časy

Vnukům mladým bědovat;

V povaze to lidské položeno,

Zkušeností stálou potvrzeno,

Stáří že si zvyklo: Stěžovat.