XIV. P. BEZRUČOVI

Jak pytel nebe – lije se a lije –

předčasné šero leží po kraji –

skla oken slzí – moucha do nich bije –

a šeré mlhy z lesů stoupají –

pár bodů kmitá na nebi siném –

vlašťovky loví – v dálce temně hřmí –

Bezruči, hřeji se tvým trpkým vínem,

vzpomínám tebe a je dobře mi.