XIV. PANU JOSEFU KALUSOVI, správci školy v Čeladné u Frýdlantu na Moravě.

„Mysl Tvou cos táhne vzhůru

v nebes jas a do azuru;“

co Tě táhne, dobře víš,

je to svatý Páně kříž!

Kdo má v duši živou víru,

vezdy žije v blahém míru;

kdo ho v pravdě zakusí,

nikdy bát se nemusí.

Zahradníku, pěstuj kvítky.

„vzhůru“ voď Své školní dítky,

dospělým též mužně všem

sviť Svým krásným příkladem.

V ctnostech tuž i Svými zpěvy

ženy, muže, hochy, děvy;

zpěv Tvůj oblaž každý dům,

bližního veď k nebesům.

Ó, jak Ti to krásně sluší!

Vděčně plesám ve své duši,

že Tě v řadách pěvců zřím.

jichž si vážím, které ctím.

Ruměncem mi živnou líce,

jest jich ještě mnohém více;

každý ve svém obvodu

Bohu služ a národu.

Často laď tu lyru Svoji,

s nevěrou buď stále v boji;

Tyť tak jemně pěti znáš,

jak nám svědčí „Domov Náš!“