XIV. Potůček s snivou olšinou,

Potůček s snivou olšinou,

to jak ten klouček s dívčinou:

on sladce šeptne sladký děj

a ona kývne líbezněj.

A on co najde po cestě,

co své to prostře nevěstě,

ji v květ a perle usadí

a v snubnou zeleň kapradí.

A ona s myslí dětinnou

za jeho stře se hladinou,

a všecky sny a myšlenky

s ním tká na písně praménky.

Však není láska štěstí jen,

jeť někdy jak přetěžký sen,

jak vrby svislé zvětvení,

jež v zlé tam stojí znamení.

A jak se lásky mladý děj

pod olší tká nejlíbezněj:

tak bol mi, dívko, nad tebou,

jež úkoj hledáš pod vrbou.