XIV. Ó proč, hvězdy, svítíte?

Ó proč, hvězdy, svítíte?

Bol jen ve mně budíte...

Sleťte, sleťte do jedné!

Ruka má vás nezvedne,

byste s celou oblohou

ležely mi u nohou.

Nedbal na váš třpyt a jas,

nohama bych šlapal vás,

nedbal, že jste ze zlata,

šlapal bych vás do bláta –

Tak se děje hvězdám všem,

které přišli zjasniť zem.

Ach, já byl též hvězdou – snad...

dvě jsme byly – byl jsem rád –

Přišli lidé, šlapali,

že to hvězdy, nedbali...

Sleťte, hvězdy, s oblohy,

ať sám nejsem ubohý –