XIV. Proč, líbezná růžinko,

Proč, líbezná růžinko,

V panenském zardívání

Hlavinku sklopuješ?

Ai, pověz, má květinko,

Proč touto čistou slzí

Své očko zrosuješ?

O vímť já, růže rdělá,

Kdo hlavinku tvou sklopil,

Kdo očko zarosil!

Takť Ona vyhlížela,

Když jsem byl její líce

Ponejprv políbil! –

Proč, lilie bělostná,

Tvá nevinná hlavinka

Se smutně skloňuje?

Proč, květinko milostná,

Tvé krásné, něžné líčko

Perlinka svlažuje?

O vímť já, lilí skvělá,

Co líčko tvoje vlaží,

Co skloňuje tvůj hled!

Takť Ona vyhlížela,

Když jsem k ní, slze, vzdychnul:

„Líbám tě naposled!“