XIV. Pythagoras praví:

Z hvězd harmonie k uchu píseň slétá,

leč každý neslyší ji v světa vřavě,

jen k zasvěcené nachýlí se hlavě

a šeptá: Lad je základ kosmu, světa!

Myšlenka před ní klesne rychloletá,

král v purpuru a básník v svojí slávě

se zachví před tím hlasem, pronikavě

jenž hlásá: Lad je všeho cíl a meta!

Jak hvězdy sobě podávají ruku

ve svorných kruzích nekonečna mořem

a sbíhají se jednou ve souzvuku:

Tak žitím uštváni již a mdlí hořem,

vy děti prachu, srdce jichž výš bijí,

se zpijte jednou všeho harmonií!