XIV. Tak mě kouzlem ondy jala

By František Ladislav Čelakovský

Tak mě kouzlem ondy jala

Tam v besídce růžové,

Že se téměř různem dala

Paměť má i smyslové.

Slova stíhám, řeči matu,

Posléz – a co dávno znám –

Opět milém u záchvatu,

Či mě miluje, se ptám.

Nevím, růže zavzdychnuly,

Čili rtové pošepnuli,

Pnouce k mým se ústům blíž,

Třikrát slaďounké: Ty víš!