XIV. To vybraná byla společnosť. – My seděli při čaji

To vybraná byla společnosť. – My seděli při čaji

a šeptali si a smáli se i zívali potají,

a kol vás se točil pánů dav – snad svedl je jenom dvorný mrav,

snad mnili, že hrozny kyselé jim přece jen uzrají.

I líčili vám své vášně vzlet a chtěli k vám láskou sešílet – –

vy byla jste chladna jako vždy při dvorném tom mumraji

a děla jste ke mně potichu: „Mne tulipán nudí pohříchu –

a kvítka ta v prsti bontonu tak rozkošně zkvétají...“