XIV. Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...

Ty, věčný Pane, umíš v lidských srdcích čísti...

To zapřít nemohu: jsem churav nenávistí.

Jsem churav nenávistí, která duši týrá.

Jsem churav nenávistí, která neumírá.

Hle, oči přivírám, však plno šípů vbodne

se v moje srdce ubohé a nesvobodné.

Já vidím tolik běd a tolik utrpení,

krvavá řeka pode mnou se pění,

já vidím s každé strany hrozné oči vlčí

a krev má křičí už, ač ústa ještě mlčí.

A vstávám zkormoucen a šedou pěnou zrosen –

ta bolest kalí mne a olupuje o sen.

Já vím: Tys příkaz vložil do věčnosti celé:

Milovat budeš i své nepřátele.

Ach, Pane, zvážit můžeš všecky skutky lidí.

Má ústa praví: Miluj. Srdce nenávidí.