XIV. V hospodě

V hospodě

opodál továrny

víří hudba.

Po práci v továrně

všecko k ní spěchá!

Hoch statný s chorým děvčetem

točí se v kole;

děvče

vroucně k němu se tulí,

vždy víc a víc

a šepce mu v ucho:

Víc přiviň se ke mně,

chtěla bych odlétnout

s tebou z té země;

zapomenout

chtěla bych

všecko;

život mne trápí,

srdce mne bolí,

tajemná žalost v něm buší,

přiviň se ke mně vší duší;

netřeba dalších mi lékův,

přitlač mne k srdci,

udus tu bolest na věky věkův

a budu šťastna! –