XIV. V ňadru mém se kryly ledy...

V ňadru mém se kryly ledy...

srdce sobě s touhou přálo,

čekať vroucí východ slunce,

aby ledy rozehřálo –

Tu’s Ty, zlaté mé slunečko,

vyšla, v očích nebe snilo –

praskly ledy v ňadru chladném,

a mé srdce láskou bilo.