XIV. V zemi cizí, bratři, tiše spěte –

V zemi cizí, bratři, tiše spěte –

nad vašimi hroby růže kvete...

Do krvava růže pozardělá,

jak by z vašich srdcí vypučela.

Ze lvích srdcí, v jejichž burném tepu

svištíval kdys ohlas starých cepů.

Z vroucích srdcí, v jejichž slavném tluku

domoviny zpěv zněl v čarozvuku – –

Z věrných srdcí, jež až ku posledu

nesla v sobě rodné země bědu.

Hrdě bělorudým pod praporem

cizáku vstříc dávným hřměla vzdorem –

Zvonem zlatým do všech úhlů bila,

jako štít se k ráně nastavila –

Mrtva jsou teď – kulí provrtána – –

Nezabolí víc jich žádná rána.

Pod zemí se prach jich rozpadává –

Jitřenka, co na blankytu vstává...

Nové ráno hroby vaše zlatí – –

Krásně se vám, měkce bude spáti.

Nad hlavou vám rudá růže kvete –

V zemi cizí, bratři, tiše spěte.