XIV. Ve starých knihách napsáno stojí,

Ve starých knihách napsáno stojí,

že duše tak lehko se zavdá

v zeleném šumu, při lesním zdroji;

v nových: že není to pravda.

Vy staré knihy, pravdu vy máte:

já k nim tak začasto kluši,

a já se vracím již mnohokráte,

že nemám srdce ni duši.

Duše má bludná jako to ptáče,

v zeleni korun se houpá,

se skalných hor jak vodopád skáče,

v pěnách se pramenů koupá.

Duše má tenká jak mlhy zváté,

k slunci se nad lesy nese,

na stromech pak co třepení zlaté

v každé se krůpěji třese.

Duše má snivá jak šero lesní,

v myšlenek radostném chvění

ptáčkům a kvítkům v duši se vesní –

v prsou mých dávno jí není.