XIV. Vzácná milá.

Mám panenku jako květ,

mám,

nedám jí za celý svět

vám.

Jak pírko tancuje

a jak mne miluje –

to vím jenom sám.

Když má mlátit ječmínek

svůj,

zalívá radš barvínek

můj,

než plavku podojí,

hodinku prostojí –

Bůh ji opatruj!

Když má sušit jetele

v čas,

radš odstýlá postele

zas,

než nitku navleče,

celý den uteče –

inu, prosím vás!

Mám panenku jako květ,

mám,

dejte slovo, dám ji hned,

dám.

Jak pírko tancuje

a kterak miluje,

zví to každý sám.