XIV. Za panským zámkem starý dům,

Za panským zámkem starý dům,

po zdech se réva mu vine.

Ba, mnohý už hrozen dozrál tam,

v lupení skrýši stinné!

Pod okny, v létě, růží keř

nad starou skláněl se lávku,

oh, co tam bylo v růžích včel,

motýlů, zlatohlávků!

A co kol ptáčků zpívalo

na každém keři a stromě!

Oh, krásné bylo v dětství mém

v tom starém, tichém domě!

Oh, krásně bylo v domě tom,

kde z každého šerého koutku

vzpomínka křísí teď mladost mou,

jak dotekem čarného proutku!

Tam všem bylo jen do smíchu,

a všem jen do písniček,

jak pod omšeným okapem

v hnízdečku vlaštoviček.

Tam každý den byl pohádkou,

plničkou vil a skřítků,

a jeden se druhému podobal,

tak, jako kvítek kvítku.

Oh, krásně bylo v domě tom,

ve stínu staré révy,

k němuž, jak v hnízdo ptáčata,

mé vroucí vrací se zpěvy!

Já v dálce na něj myslíval,

ať v radosti, ať v trudu –

Oh, krásně bylo v domě tom,

že věčně si vzpomínat budu!