XIV.

Slunce své zlato dá tobě,

svěžest svou zrosená jitra –

V rozkošné předtuše jara

chvěje se na rtech mi: zítra!

Cestu ti vystelou měkce

květy, jež plny jsou vůně –

V zásvitu prvního štěstí

srdce mé neklidné stůně.

Nový den vzplane ti v temnu

červánkem se rtů mých, zítra –

V předtuše nového jara

růžová vstávají jitra.