XIX. (ADOLFU HEYDUKOVI.)

Kladu hlavu na bralisko,

snivo hledím dolů:

ej, ten Turec – město, víska,

vše jak v spevokolu.

O můj drahý, z těch-li strání

zírals do té krásy,

chápu, že tak sladké písně

duše vysnila si.

Jaj, když pustím oko dolů,

celý Turec suslí,

že je také zlatou strunou

„Cymbálu a huslí“!