XIX. BALLADA O BLUDIČKÁCH.

Na vlhkých lukách Polabiny

jsem vídával je jak hoch malý,

kdy do krajiny padly stíny,

kdy strašidly se stohy zdály,

kdy jako přelud nenadálý

stál sloup na křižovatkách cest,

kdy mihnuly se v mhavé dáli,

tu dvě a tři, tam pět a šest.

Z močálů zrádné prohlubiny

se vzpjaly v skok a v běh se daly

a dřímající u pastviny

jak svíce v hlavách rakve stály,

jen blíkaly a mlhou hrály...

pak náhlý blesk... kde o nich zvěst?

Sto honů dále tancovaly,

tu dvě a tři, tam pět a šest.

Kdys kmotr Vít po pitce líný

šel s basou domů, kde se vzaly,

tu vzaly se, kde šumí třtiny,

nad bahniskem se z mlhy vzpjaly

a kmotru záda pocupaly,

že ztratil basu, na svou čest

že přísahal, jej polámaly –

tu dvě a tři, tam pět a šest.

Ó básníku, čím zpěv ti chvály?

Kříž ohledej si, jak ti jest,

ach, bolí... kde jsou Idealy?

Tu dvě a tři, tam pět a šest.