XIX. Dědičnost.

Dědíme všecko: smyslů vznět, záchvěvy nervů, vášeň též svou,

s otcem syn stejní v základech, v odstínech různí jak jsou!

Z odstínů pouze povahy silou, vůlí a snahou jen svatou,

svým-li jsi, vykřesáš přece božství si jiskerku zlatou.

Zdědil jsi, možná věc, choutky a pudy a k zlu mnohý vznět,

odkud však peruť je tvoje, v sobě ji netušil děd?

Peruť ta všecko jest, vyláká z hmoty světla zář na vzdory tmám,

Kaliban dříve kde funěl, Arion zpívá teď tam!