XIX.) Já sem křesťan! to jest má

Já sem křesťan! to jest má

Největší důstojnost;

Važ sy toho duše má,

Uč se znát tvou hodnost;

K štěstí sy povolaná,

Zde nebe zachutnáš;

Jen hleď být hřichů prázdná,

Pokoj mysle shledáš.

Já sem křesťan! těžkosti

Zemské nejsou hodné

K mé budoucý radosti

Býti přirovnané:

Na věky nesmrtelný

U Boha mám býti;

Vší hořkosti zbavený

Dobrým oplývati.

Já sem křesťan! s vděčností

Bohu prospěvuji,

A že mne z nepravostí

Vyvedl, děkuji;

Víc mně dej světla tvého,

Otče znát pravdu tvou;

Od skutku necnostného

Zachovej duši mou.

Já sem křesťan! o šťastná

Někdy má smrt bude;

Nechť jest lehká, neb přísná,

Vždy mne k Bohu vede;

Zde skrze smrt má těžkost

Bude přetržená;

Pak má duše za tvou cnost

Budeš oslavená.