XIX. HLAVU VZHŮRU!

Klid mrazivý a skepse čirá,

poznatky hořké dlouhých let,

v prach cesty zašlapaná víra

jak v sebe, tak i v život, svět –

jak je to všecko plno šalby,

jak daleko dne dnešního –

jako když vítr zafoukal by

do pýří pampeliščího –

jakoby začal člověk nový

žít pestrost žití veškeru:

má v duši plamen pochodňový

a v očích dětství důvěru.