XIX. Kalino, kalino,

Kalino, kalino,

Ty milá květino,

Proč mi více nekvěteš?

Když jsem já tě za kloboučkem nosíval,

Tu jsem ještě k své milence chodíval.

U potoku tam jsme stáli,

Vroucně jsme se objímali –

Proč, kalino, nekvěteš?

Kalino, kalino,

Ty milá květino,

Proč mi více nekvěteš?

Měsíc smutně svítí v naše oudolí,

Samoten já chodím v lukách, po poli:

Žádné více potěšení

Na tom celém světě není –

Proč, kalino, nekvěteš?

Kalino, kalino,

Ty milá květino,

Proč mi více nekvěteš?

Budu brzy míti bílý kabátek,

Budu ve všední den jako ve svátek;

Až nepřítel ostrou zbraní

Srdce puklé mě poraní –

Na mém hrobě pokvěteš!