XIX Květ oleandrů na svém psacím stole,

Květ oleandrů na svém psacím stole,

a výhled z okna na kvetoucí sad,

na luzné stráně, vrchy kopců holé,

a na něž soumrak mlžným křídlem pad’,

a v modré dálce polí malé role

a štíhlé thuje, svěží vinohrad,

háj vavřínový, a tam vlevo dole

zas divukrásný moře majestát –

svou celou duši v krásu tuto nořím,

jak pochodeň ta žhavá slunce hořím

a věnce splétám z písní večerem.

A oleandrů vůně trpká, sytá,

když navracím se z říše snů, mne vítá

Tvé země něhou v kouzle čarovném.