XIX. Mezi děvami ty‘s, milá,

Mezi děvami ty‘s, milá,

růže co je u kvítí,

chyba jen, že oček tvojich

milost na mne nesvítí.

Tváře tvoje jako růže,

rty jak rubíny se rdí,

chyba jen, že rty ty na mne

nikdy se neusmějí.

Ňadra jako holubinky

před vzletem se houpají,

chyba jen, že k mému srdci

přiloudit se nedají.

Spanilá jsi, nebeská jsi,

květem vnad všech zdobená,

chyba jen, že srdce tvoje

z tvrdého je kamena.