XIX. Mládí.

Není nad věk mladý,

Ten je vesel všady,

Z růží a pomněnek

Staví sobě hrady.

Vše se na něj směje,

Jemu písně pěje;

A když umdlen usne,

Snů mu libých přeje.

Kam jen kročí v světě,

Tam mu radost květe,

Tam mu vnitřní pokoj

Z blaha věnce plete.

Nezná žádné soky,

Nezná jejich kroky:

Jemu plynou tiše

Hodiny i roky.

Lidé v jeho ráji

Rádi přebývají,

A přec radost jeho,

Věřte, že neznají.