XIX. My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,

My zhřešili. Náš hřích je opojný jak sladké, těžké víno,

a krásným šílenstvím nás spjal.

My zhřešili. Ne, my hřešíme stále,

a hřích náš slavný je jak žalm vykoupení,

a Kainovo jak znamení na čelech našich svítí.

Leč nikdo netuší závratné naší viny,

jíž spalujeme se, teskní milenci slunce, –

my Zasvěcení.

Náš hřích je větší než úzkostné polibky milenců, již se neměli setkat,

náš hřích je těžší než objetí a vzdání se jiných.

My nad propastí své lásky stanuli a pohřbili v ní Radosti Života

v úsměvném mlčení. A lačně my nevztáhli paží,

abychom v smrtícím objetí zasnoubili se, ne!

Ale v mystickém zasnoubení duší spjali jsme svá srdce pro věky.

Zatím co rty hořely vášní nevlíbaných polibků,

my mlčíce nejvýmluvnějším mlčením vrhli se v propast své lásky.