XIX. Naší řeči.

Ty v „Hospodine pomiluj ny“ svatá,

ty věčně živá v písni Václavově,

ty studno něhy, krásy v každém slově,

ty nehasnoucích vznětů výhni zlatá!

V Husitské písni bleskem bouře vzňata,

ve vzletu orlím a ve síle lvově,

ty žalující v dumě Kollarově,

ty slz a krve číši vrchovatá;

ty jak noc tmavá, jak den mnohobleská,

jak žula tvrdá a jak chleba měkká,

ty drahá, svatá, zářná řeči česká;

křte ohnivý a sladkých zvuků lázni,

ty ptáku, vílo, oři, věkověká

ty sfingo, s jakou chvím se o tě bázní!