XIX Po smrti dal jsem do tvých rukou, teplých ještě,
Po smrti dal jsem do tvých rukou, teplých ještě,
červený květ.
Z venku bylo slyšet šum jarního deště,
hlas jiný neslyšet.
Druhý den zmizel květ a v rukou běli
cos bílého se tmělo, jaká tíž!
V té drsné změně byl tvůj život celý:
na místo květu kříž.