XIX. Rosný déšť se perlí s nebe,

Rosný déšť se perlí s nebe,

Viz ty kapky, synu můj!

Prach je pustí mimo sebe,

Kvítko je jme v kalich svůj.

Zpomeň si, o synu, na to,

Dospěješ-li k vyšším dnům;

„Nepředkládej psům, co svato,

Ani perly – selatům!“