XIX. Slunce a paprsky.

Co paprsků ze slunce letí kolem!

Jsou ony slunce? Nejsou, a v nich přece

jest slunce, které rozlévá se polem

a zrcadlí se v majestátní řece.

Oř pod jich šípy vztyčí hrdé pléce

a snivý lotos zachvěje svým stvolem,

i duše z těla svého úzké klece

v nich zajásá svým unavená bolem.

Do slunce lidský nevnoří se zrak,

však paprsky ach, ty rád hltá, loká,

k nim zbožně zří jak po napití pták.

Na celé slunce zří jen skrze mrak;

ó Kráso, neporaň svit mého oka,

jen paprsky tvé chytá chvějná sloka.