XIX. Teď vím již, lásky že to nebyl žár,

Teď vím již, lásky že to nebyl žár,

že vděčnost to jen, ješitnost jen byla,

snad dětská radost z krásy mého díla,

vždyť k lásce jsem jí vážný byl a stár.

A za zlato já měl, co byl jen škvár,

ji lákala jen odvaha a síla,

a té jsem neměl... obdiv můj jen pila

a hodila pak penízků mi pár.

Zde, žebráku, máš, víc v mé není moci!

Já zprv ji hledal, hledal den co den

a volal v každé probděné své noci.

Teď pochopiv a cítě smutek stáří,

buď tvořím horečně neb zasmušen

jen v prázdno zřím. Bol zkameněl v mé tváři.