XIX. Tím rubášem mne přikryjete brzy,

Tím rubášem mne přikryjete brzy,

a závojem mou zahalíte líc,

jak perly vtkané jsou v něm čisté slzy,

sny zapředeny marné do kytic.

A modlete se za mne – chraňte tvrzí

a brány zámku – nelitujte víc!

Vše zjasněné již bude, co mne mrzí

a trápí dnes – v té záři voskovic.

Kříž položte mi na hrob, jejž jsem nesla,

trn zasaďte, jenž skráň mou popíchal,

když pod tíhou jsem kříže k zemi klesla.

A postavte pak číš tu, z níž jsem pila,

mně do ní osud žluče namíchal –

bych vědoma si byla, že jsem žila!