XIX. V mále česká zem svou tvářnost mění,

V mále česká zem svou tvářnost mění,

Zdobně jako nevěsta se strojí;

Vesnice a města již tu stojí

Lidnatá v rozličném položení.

S přičiněním přibývá též jmění,

Svornost všecky jako bratry pojí;

Milují se vespolek co svoji,

Jedno jsouce všickni pokolení.

Ve posvátných hájích přinášejí

Svantovitu zbožné oběti,

Kdež ho pod starými duby ctějí.

Všickni jednu krásnou mají snahu:

Každý hledí nějak přispěti

Dle své síly k obecnému blahu.