XIX. V závratnou nesl mne dříve

V závratnou nesl mne dříve

mohutným vzletem

přání mých orel;

nesl mne v neznámý kraj,

doma mne na práh klad,

chvěl jsem se, divný to chlad,

já vad.

Vychladla výheň mých přání,

zkrotly mé tajemné tužby

všecky;

po orlu bádá můj zrak,

běda, teď muškou se stal;

smutek mne jal;

v mušku je zaměněn jen

můj mladičký sen!