XIX. V žluť západu den nad modrým jde lesem.

V žluť západu den nad modrým jde lesem.

Noc ohně pasek s čpavým dýmem hasí,

chlad syrý páchne nad mechem i vřesem.

Kde z mýtin smolnatě dřeň polen voní,

jde domů z práce tlupa dřevorubů;

jim oddech lopoty mír v duši roní.

Kouř chalup zamrklých je vítá zvavě,

kde na záhrobni ohlédnou se klidně,

kam zítra půjdou dneška po únavě.

Jich obrysy již vlnou temna tonou,

krok v hebkém tichu taje rozplývavě.

A minou potuchou, tmy za oponou.

Klid tupě utuhlý. V tmách zapomněně

jdu stopou dřeváků, dum mlhy v hlavě.

Tak odejíti odtud neviděně!